Přepadení tábora

Přepadení dětského tábora ve Stříbrnicích se účastnili tito bandité: Michal H. na Retině, Hanka J. na Banderille, Jana J. na Bandoleře, pan Vokůrka na Sibile, Irena S. na Religiose.

Léto 2004 bylo velmi bohaté na události všeho druhu. Taková první větší akce se uskutečnila dne... Jednalo se o přepadení dětského letního tábora ve Stříbrnicích. Přestože vše bylo samozřejmě předem domluvené s vedoucími tábora, byli z našeho příjezdu překvapeni i oni. Na hrozící nebezpečí zcela zapomněli, takže když jsme asi po hodině jízdy vjeli za bouřlivého válečného pokřiku mezi stany, koukali na nás stejně vyjeveně jako jejich svěřenci, kteří se právě probudili. Velkoryse jsme našim „nepřátelům" poskytli čas na vzpamatování, a aby si nás mohli dobře prohlédnout několikrát jsme objeli stožár s vlajkou. Od původního úmyslu vlajku jim ukrást jsme záhy upustili, zjistili jsme totiž, že se nenacházíme v obyčejném táboře, nýbrž v galské vesnici!

Teď jsme byli v šoku zase my! Ze všech stran na nás vykukovali Asterixové a Obelixové jako vymalovaní. A že jich bylo! Dokonce nechyběl ani Idefix (psí kamarád obou filmových hrdinů), moc podobný si však nebyl. Zřejmě změnil image.

Ocitli jsme se v nezáviděníhodné situaci. Byli jsme v naprosté menšině. A ačkoli se všichni tvářili velice mírumilovně rozhodli jsme se neriskovat, že si na nás vyzkouší účinnost svého kouzelného nápoje, a válečnou sekeru jsme raději zakopali. Proti čemuž neměli ani Galové nejmenší námitky. Na stvrzení čerstvě uzavřeného přátelství jsme povozili celou ves na našich válečně pomalovaných ořích. (Jak jim to slušelo můžete posoudit sami - mrkněte na fotky.) Na oplátku jsme byli pozváni k bohaté galské snídani. Obelixové zrovna drželi diety a tak se dostalo i na nás.

Jedna věc nás ale zarážela. Ve vesnici pobýval i jeden, pravděpodobně zběhlý, římský voják. Ale co, my měli zase indiána z kmene Husqvarna (= p. Vokurka - oranžová přilba značky Husqvarna). Byli jsme si kvit.

Takže zase za rok nashledanou!